Peruanita Šperky

Šperky

  Pokud Vás zajímají podrobnosti o špercích z Peru nebo o nabízených drahokamech, jsou pro Vás určeny následující texty a fotografie.

 

PERUÁNSKÉ  ŠPERKY  A  OZDOBNÉ  KAMENY  

  Peruánské šperkařství má velmi vysokou kvalitu, danou několikatisíciletou tradicí. Zlato se používá pouze 18ti karátové a má výrazně sytější barvu než zlato užívané u nás. Mnohem více se ale užívá stříbro – hlavně proto, že Peru je jedním z jeho hlavních světových producentů na světě. V Peru se používají různé šperkařské techniky. Řada z nich je shodná s evropskými, ale některé u nás nejsou užívány pro svou velkou pracnost a časovou náročnost. Jsou to hlavně filigrán a intarzie, které jsou blíže popsány zvlášť.

   V Peru se do šperků používají následující materiály :

Chryzokol     V Peru se nachází nejkvalitnější šperkařský chryzokol (silikát mědi) na světě. Má zelenou až zelenomodrou barvu a Peruánci ho nazývají „turquesa“ – tyrkis, ten se ale v Peru nevyskytuje.

Sodalit     Tento krásně fialově modrý kámen je těžen jž skoro tři tisíce let na lokalitě Cerro Sapo v centrální Bolívii, těžili ho tam i Inkové. Lokalita pak byla zapomenuta po několik století a byla znovuobjevena až roku 1928.

Lapis lazuli     Malé ložisko lapisu je těženo vysoko v Andách v centrálním Chile. Lapis má jasně modrou barvu, bez fialového odstínu typického pro sodalit.

Opál     Drahý opál se v jižní Americe těží pouze v severní Brazílii. V Peru se ale nachází hned dva typy opálu, které se jinde na světě prakticky nevyskytují. Je to průsvitný až průhledný modrozelený opál, často prodávaný pod obchodním názvem „Andský opál“. Jeho barva je způsobena mikroskopickou příměsí minerálů mědi. Druhým typem je masivní růžový opál, který je velmi podobný oblíbenému růžovému korálu. Je ale tvrdší a chemicky stálejší a proto i vhodnější do šperků.

Spondylus     Fialové, oranžové a červené "kameny" v peruánských špercích jsou obvykle mořské lastury Spondylus, česky ostnovka. Nachází v teplých mořích severního Peru a Ekvádoru. Již po tisíce let je používán jako šperkařský materiál, protože srovnatelné barvy drahokamů se v dotyčných zemích nevyskytují. Lastury spondyla jsou poměrně velké, o průměru i přes 15 cm a váze přes 1 kg. Žijí v hlubších vodách u pobřeží a jsou pevně přilepené ke skalám, takže je obtížné je získat. Lastura je uvnitř bílá a má fialovou nebo oranžovou barvu pouze na vnitřním okraji. Tento lem je obvykle poměrně úzký, proto jsou větší dobře vybarvené broušené kusy vzácné. Mnohem vzácnější je jiný menší typ spondyla, který má červenou barvu na vnější straně lastury. Jen jedna lastura z několika stovek má potom kvalitu použitelnou na velké závěsy, které jsou zde vyfotografovány.

  

Huayruro     Huayruro je strom, který v Peru roste pouze v amazonské džungli. Semínko huayruro má velmi atraktivní červeno-černé barvy a v Peru se používá jako talisman pro štěstí a proti negativní energii. Podobá se fazoli, ale nedá se jíst. Má různé velikosti, od 3 do 10 mm, ale nejhezčí barvy mají mladá nejmenší semínka. Mají dostatečnou tvrdost a proto je Indiáni v Amazonii používají na náhrdelníky, náramky, náušnice a podobně. V poslední době se objevily velmi zajímavé šperky s použitím semínek huayruro. Semínka jsou zasazena ve stříbře a zalita bezbarvou pryskyřicí, která je chrání proti oxidaci a změně barvy.    

 

    

 

   Kromě těchto hlavních materiálů se používá i bílá a žlutá perleť, vícebarevná lastura Abalone z Mexika, jablečně zelený serpentinit z Peru, hnědý obsidián z Peru a Bolívie, světle modrý anhydrit z Peru, hnědý vrstevnatý stromatolit (zkamenělé vrstvy mořských řas) z Bolívie.Jen velmi vzácně se používá i malachit z Konga, tygří oko z Jižní Afriky, černý onyx a řada dalších. Raritou je použití křídel motýlů, které jsou opatrně zasazena mezi skleněné destičky. 

 

 

   V následující části představíme některé zajímavé peruánské šperkařské techniky.

 

Intarzie (mozaika)     Intarzie je také časově velmi náročná a výroba největších přívěsků může trvat i několik dní. Tenké destičky z přírodních materiálů jsou zabrušovány s velkou přesností a zasazovány do připravených stříbrných "ohrádek", naletovaných na stříbrné destičce. Kvalita zabrušování je tak velká, že u většiny šperků je hranice mezi destičkami viditelná až zblízka při podrobném zkoumání. Témata těchto šperků jsou často tradiční, jako např. nůž tumi, "pachamama" (symbol bohyně země, spirála rozdělená na sektory), posvátná zvířata Inků (kondor, puma a had), tzv. "incká svatba" (slunce a měsíc), Machu Picchu, kalendář (12 symbolů pro měsíce) apod. Řada šperků má pak geometrické motivy, oblíbená jsou i zvířata (nejen místní lamy, ale i kočka, slon, tučňák, motýl, vážka a řada dalších.

 

                 

 

Tradiční incký šperk     Tento typ šperků je inspirovaný inckými šperky. V motivech najdeme lidi vedoucí lamy, časté jsou incké nože "tumi", obřadní masky apod. Jako kameny jsou nejčastěji používané zelený chryzokol a modrý sodalit.

 

   

 

Filigrán     Filigrán je zlatnická technika, kde se vytváří velmi jemné motivy ze stočeného stříbrného nebo zlatého drátku. V Peru má výroba stříbrných šperků velmi dlouhou tradici a na filigrány se specializují na dvou místech – blízko města Huancayo a blízko hranic s Ekvádorem.

    Výroba filigránu je časově velmi náročná, proto se v Evropě už nikde nevyrábí. Ze silného měděného plechu se vyřeže tvar šperku a rozřeže na jednotlivé segmenty. Silnější stříbrné dráty se pak používají na obvod jednotlivých segmentů a měděná forma zaručuje jejich stejnou velikost. Segmenty se pak sletují dohromady a začíná nejnáročnější fáze – vyplnění každého segmentu velmi tenkým smotaným drátkem. Na tuto práci se používá velmi jemný plochý stříbrný drátek, který se stáčí dohromady pinzetou do požadovaného tvaru. Když jsou všechny segmenty vyplněny, posype se celý šperk směsí stříbrného drátku s práškovým boraxem. Celý šperk se potom velmi opatrně přejíždí plamenem až do dokonalého stavení všech částí. Tato fáze je nejnebezpečnější a rozhodně se nesmí uspěchat, při přehnání požadované teploty totiž dojde k tavení nejtenčích drátkových výplní. Pak se ukáže hlavní nevýhoda filigránu – je velmi těžké ho opravit a jednodušší je celý šperk roztavit a začít znovu.

      

 

      A nyní ukázka krásných intarzií, které předvádí naše kamaráka Diana. 

       

 

 

   Závěrem ještě pár záběrů z peruánských zlatnických dílen. Jsou velmi jednoduché, ale přesto tu vznikají nádherné věci.